Snižování emisí v dopravě v Uh. Hradišti
Hudba
Klikněte na obrázek
Autor webu
Zbyněk Hyrák
student
je studentem 4. ročníku oboru Technické lyceum na Střední škole průmyslové a hotelové v Uherském Hradišti.
Odkazy:
Verze: 2.0.3
(15. března 2008)
Úvod
Každý z nás se denně potká s emisemi. Stačí projít kolem hlavních silnic. Bohužel jediné, co nám v té chvíli asi vadí, je spíše hluk než výfukové plyny, pokud kolem vás neprojede stará tatrovka. To si ale většinou zakašlete, prohodíte nějaké to vulgární slovo a bez povšimnutí jdete dál. O tom, že právě člověk vdechl emise se skoro nikdy nepozastaví. Můžeme ale říct, že toto je mírnější varianta.
Představme si město s padesáti tisící obyvateli a město se dvěma miliony lidí. U většího města je daleko frekventovanější doprava, daleko větší hustota lidí a zástavby. Není nutno asi dodávat, že lidem v milionových městech se už asi slovo emise pěkně honí hlavou. Nejhorší situaci asi zažívají občané v přeplněných asijských městech. Dokonce město Peking se touto otázkou kvůli pořádající olympiádě zaobírá prioritně. Na těch nejhorších místech už se dokonce bez respirátorů či jiných ochranných pomůcek nedá ani během špičky vyjít na ulici.A proč? Hlavním důvodem je nedostatečná hustota městské zeleně, ale to by nebyl až takový problém. Zastarávající auta v katastrofickém stavu křižují město a z jejich výfuků se valí exhalace. V menším městě to není problém, ale v obrovských městech se nedokážou výfukové plyny rychle rozšířit po okolí. Tím se kumulují a vzniká problém – „smog“.
Oxidační smog bývá označován též jako fotochemický či letní smog. Tento druh smogu má silné oxidační, agresivní, dráždivé (na sliznice, dýchací cesty, oči atd.) a toxické účinky. Patří k nejzávažnějším problémům znečištění ovzduší. Jde o znečištění vzduchu, které vzniká v městských oblastech vlivem působení slunečních paprsků na některé složky dopravních exhalací. Jeho součástí jsou převážně vysoké koncentrace přízemního ozónu, díky kterému může být pozorován jako namodralý opar, a směs uhlovodíků, oxidů dusíku (NOx) a uhlíku (CO,CO2). Smog je častým předchůdcem inverze. Pokud je vrstva smogu příliš velká, teplo, které dopadá na zem se od této tlusté vrstvy odráží. Tím pádem je pod vrstvou smogu chladněji než nad ní.
A samozřejmě nesmíme zapomenout na globální oteplování. Teplo ať už odražené od kouřové vrstvy nebo od povrchu planety by mělo odcházet do vesmíru. Na Zem totiž dopadá nadbytek tepla než je potřeba. Aby se země sice ohřála, ale neustále neoteplovala, měl by být příjem i výdej tepla prakticky rovnocenný, což se neděje. Unikajícímu teplu brání tzv. skleníkové plyny, především oxid uhličitý a oxidy dusíku. Pokud teplo nemůže v dostatečné míře unikat, začíná se kumulovat. Tento proces nastartovalo lidstvo svou zvědavostí, nepředvídavostí a v ranném stádiu spalovacích motorů i hloupostí. Každé pro má i své proti! Jestliže chceme být rychlejší, modernější, přesnější, lepší apod. potom první otázka zní: „Jaké to bude, až se to podaří?“ Člověk se ještě nenaučil respektovat zákony přírody a bere se víc než by měl. Teplota na Zemi se může do konce století zvýšit o více než 6 stupňů a hladina oceánů stoupnout i o 60 centimetrů. To by znamenalo zánik malých ostrovních států. V Evropě by se ničivý efekt týkal nížin v Holandsku (které ovšem přišlo na nápad, že vybuduje umělý ostrov ve tvaru tulipánu – názor si udělejte každý sám), severu Německa a Polska. I když se podaří emise skleníkových plynů snížit, bude oteplování ještě stovky let pokračovat. Změna klimatu sebou přinese extrémní projevy počasí jako vlny veder nebo silné srážky. Ničivé hurikány a bouře, obrovské vichřice, nesnesitelné žáry a bude to ještě horší!!!